Smart City? Přemíra modelů, přehršel technických řešení. Málo jasných strategií.

Se smart-čímkoliv se dneska roztrhl pytel.  Co nemá  přídomek smart, jako by nemělo právo na existenci… Smart ekonomika, doprava, bydlení, osvětlení, parkování, zdravotnictví, energetika, hodinky, trička, vidličky a nože.

Komunikační technologie a možnosti jejich aplikace fakticky do čehokoliv vytvořily technologickým společnostem fantastický trh a nezměrné příležitosti. A technologické společnosti se jich chápou s vehemencí jejich síle a ambicím odpovídající.

Města, tedy jejich „otcové“ – starostové, radní, vedoucí úředníci – jsou ideální cílovou skupinou. Skoro se mi chce napsat ideální lovnou zvěří.  Do municipalit lze přece prodat nepřeberné množství technických řešení s nálepkou „smart“. Navíc je po ruce spousta pádných prodejních argumentů: podívejte se na Vídeň, Mnichov, Barcelonu! A co teprve Singapur… Chcete být přece osvícení a jít s dobou! Tak kupujte!

A řada dobrých mužů a žen v čele měst a obcí kupuje. (Vždyť přece stačí šikovně požádat o evropské peníze, obzvlášť když i s tím se nabízí nemálo pomocníků!) A smartmánie frčí jedna radost.

V takovém kontextu doby se konala naše konference. Nabídla, podle mého soudu, velmi dobrou sondu do podstaty fenoménu „smart city“.  Jasně ukázala, čeho je dostatek, z čeho je možné vybírat.

Prvním, čeho je možná víc, než dost, jsou teoretické modely popisující, co vlastně chytré město je. Kdekterá organizace a firma vyrukuje se svým modelem, strukturou, složkami, předpoklady, prioritami, komponenty, postupy, kriterii… Upřímně, oči mi přecházely nad tou koncepčností a komplexností.

Druhým, co je možné skoro přehazovat vidlemi, jsou technická řešení. Pro jakoukoliv oblast života města si stačí jen vybrat z přebohaté nabídky. Je libo chytře parkovat, vyvážet odpadky, svítit, zavlažovat, topit, chladit, kasírovat pokuty … stačí říct.

Konference však v řadě vystoupení poukázala na to, v čem je zakopaný pes/kouzlo pravé chytrosti. Je ve slově VYBRAT. Ne z čeho, ale podle čeho.

Chytrost města není v četnosti použití digitálních technologií. Chytrost města je v nápadité vizi města a v prozíravé strategii, podle které za svou vizí jde. Technologie jsou přece jen prostředkem, jak svou strategii naplňovat a jak ji realizovat efektivně.

Vize a strategie jsou pojistkou proti tomu, že město nenakoupí technologie, které ve finále nepřinesou užitek těm, jejichž zájmům a potřebám město slouží: obyvatelům, firmám a institucím, které ve městě sídlí, investorům, návštěvníkům.

Zbývá dodat, že druhou stranou mince smysluplného použití digitálních technologií ve městech je (vedle strategie) implementace takových projektů. Také v projektovém řízení bývají dodavatelé technických řešení mnohem kovanější. Města se tak snadno dostávají do vleku svých dodavatelů. Jsou, jak mi češtináři rádi říkáme, „vendor locked“.

Konference jasně ukázala, že čím větší jsou možnosti a nabídka použití digitálních technologií, tím víc se těžiště tématu vrací k lidem. K lidem, kteří města vedou. K jejich chytrosti. K chytrosti, díky které vědí, co a proč potřebují. K chytrosti, s kterou si pohlídají kvalitu a efektivitu řešení, která nakupují.

Chytrost není v technologiích. Je v lidech. Chytrost nejsou žádné (ani technologické) čáry.

Autor: Luděk Pfeifer, M.C.TRITON